.::catch your mind::.

Kto by tomu věřil, ale ja se už nedívam na myšlenky ztelesnené na fotce. Jenom se unášet nechám tvou vůni, tvým ostrým pohladem, který mě probodne skr-naskr. A pak se jenom rozplyneš v mlhu a tvé barvy roztečou se po podlaze po které ja pak jdu svou pouť...mňau...kočička seskočila s drevěný stoličky a v momente se stolička rozbořtila na miliony myšlenek a kočičku pohltili...nemiluji tě, ani tě nenávidím...jenom toužím po tvé jistote, po pocitě že zítra a i o rok tady budeš. Iluze pak vyprší a ja zjistuju, že ty tady budeš jenom pár minut, které se však  transformovali do podoby nekonečne bolestivých roků. Jo, jasně ja vím cos mi říkal...jenomže ja jsem jen stín. A víš, stíny nemohou premýšlet o budoucnu. Nezajíma je, že život měl smysl, že je nekdo měl rád nebo že mohli být prezidentmi Naší republiky. Vidí jenom nočí můru, kde jsom kopce jasně zelené, pokrýtý jemnoučkou trávou jako z Monetovho obrazu a nekde se črtá tlupa čených lidí- asi přátel, truchlících nad tvým hrobem. Jenomže ty nejsi a ani nechceš být mrtvá...Néééé. Prominte ja se jednou stelesním a dojdu celá.